Z Okov? Rvan? Ps?cha — TOOH

???, v rukou pevn? ot??e, sv?ch cht?n? cht?l bych m?t. A v?e lidsk?, n?zk?, mor?ln?, v sob? na prach rozeml?t.

A vybl?t ten jed, tu nucenou stravu, jen? d?v? mne a zkr?tka dr??. Abych neurval z okovu sama sebe: bych zde pak setrval st???.

To vyplenil bych miliardy hnid, v podob? pohromy glob?ln?. A odv?ivil od lidstva nav?dy matku zem, smrtonosn?m kolapsem.